Čištění interiéru: odshora dolů, od hrubého k jemnému
Detailní vyčištění interiéru automobilu je „piplačka“. Pokud se mají demontovat části interiéru, začíná se právě tím. Pak se otevřou všechny schránky, přihrádky a kapsy, vyndají se veškeré věci a dají se stranou. Následují mezidveřní prostory, na něž se používá kombinace detergentů a parního čističe. Podle rozsahu znečištění se na špinavá místa a do skulinek nastříká univerzální čistič APC a pomocí kompresoru se z nedostupných míst vše vyfouká.
Pak přichází na řadu vysávání. Je k němu potřeba silný vysavač, různé prodlužovací adaptéry a řada detailingových štětců na uvolnění prachových částic. Vždy postupujeme od stropu dolů ke kobercům. Ty občas bývají zapeklité – z některých jdou kamínky a prach skoro samy, v některých ale zarputile drží. Pokud máme vyndané sedačky, pohrajeme si i s nimi: na jejich spodku bývá spousta pavučin a nadrobeného lepivého molitanu. Pojezdové kolejničky ukrývají dávku mazlavého prachu.
Následuje mokré čištění, k němuž se podle stupně zašpinění používá tepovač, univerzální čistič, nebo silný hydroxidový přípravek, s nímž je ale nutné zacházet opatrně – umí pomáhat, ale některé materiály i poničit. Začíná se opět od stropu. Na ten nedoporučujeme používat extraktor, který dokáže oddělit látku od molitanové výplně, čímž může dojít k prověšení látky.
Při tepování se voda s tepovačem usazuje na plastových částech kokpitu a vytváří na nich jemně zašedlý film. Proto se plasty čistí až po vytepování celého interiéru. Díky účinné chemii je většinou nemusíme drhnout kartáčem, postačí nastříkat detergent, který film uvolní, a mikrovlákennou utěrkou s vysokou gramáží pak vše setřeme. Občas je potřeba setřít i okna, která bývají zamaštěná od ventilátoru nebo cigaretového kouře. Zapomenout nesmíme ani na bezpečnostní pásy a těsnicí gumy kolem dveří. Pak zbývá už jen naimpregnovat plasty a je hotovo.“
Na kolik to přijde?
Na péči o interiér vašeho vozu nejsou třeba žádné speciality, řadu věcí jistě najdete doma. Základem je dobrý a silný vysavač s adaptéry. Potřebovat budete několik hadrů z mikrovláken s vysokou gramáží (300 g/m), ideálně různobarevné pro odlišení účelu použití – 70 až 150 Kč za kus. Další položkou je nechlupatý mikrovlákenný hadr na vyleštění oken v témže cenovém rozpětí. Vhod přijdou interiérové štětečky – celoplastové nebo dřevěné, určitě ne ty s kovovou objímkou kolem štětin (za 70 až 200 Kč), nádobky s rozprašovači (cca 150 Kč), případně i kartáček na kůži (150 Kč). Nejste-li přímo u zdroje vody, hodí se i kbelík. Z chemie by měl stačit univerzální čistič APC za zhruba dvě stovky, mléko na plasty za podobnou cenu, čistič oken (150 Kč), pH neutrální čistič kůže za asi 250 Kč a zhruba stejně drahá impregnace na kůži.
Několik užitečných tipů
Základem je pravidelně vyklepávat koberce a v autě nejíst. Vysvětlete to ale dětem, že. Nejčastější poničení, které je navíc v autech nejvíc vidět, bývá na tvrdých plastech. Ty se používají čím dál častěji a k jejich poškození stačí i zdánlivě lehké otření batohem či kabelkou. Jednoduše je třeba dávat pozor. Ovlivnit lze barevnou stálost plastů a životnost koženého čalounění.
Interiér nikdy nečistěte na přímém slunci, ani když je vůz rozpálený – je třeba jej nechat zchladnout.
Plasty dlouho vydrží, jsou ale velice citlivé na UV záření – tedy barevně nestálé. Technologie samozřejmě postupují kupředu a s touto vlastností je to čím dál lepší, stejně je však nutné plasty impregnovat a posilovat ochranný film na jejich povrchu. K tomu slouží mléka na plasty, která nejen chrání, ale vytvářejí krásný matný sametový vzhled. Díky tomu, že povrch není mastný, nelepí se na něj prach a na rozdíl od kokpitových sprejů nešpiní.
Doporučujeme i doma používat profesionální chemii. Je bezpečná a funguje, nemluvě o tom, že když si ji koupíte u někoho, kdo s ní pracuje, poradí vám, jak s jednotlivými prostředky zacházet. To se v supermarketu nebo na benzinkách nedozvíte.
Dále je potřeba si dávat pozor na nanohoubičky. Můžeme je použít na některé povrchy, ale pozor – nikdy na kůži. Mikroabrazivní vlastnosti ubírají onen zmiňovaný transparentní lak a snadno se tak může stát, že při dalším čištění půjde dolů i barva. Na kůži vždy jen kartáček, mikrovlákenné hadry a speciální čističe pro ni určené.“
Pro maximální ochranu laku karoserie se používají různé keramické nátěry. Podobné vychytávky existují ale i pro interiér. Například prostředky na textilie – potahy sedaček, koberce, speciální na alcantaru – které obalí jednotlivá vlákna ochranným filmem, čímž zamezí vsakování tekutin a špíny a zároveň chrání před UV zářením a blednutím. Na kůži lze nanést otěruvzdorné povlaky. Na lesklé plasty a displeje se aplikují keramické nátěry, případně polyuretanové ochranné fólie. Je nutné si uvědomit, že všechny kroky, o kterých byla řeč, mají za cíl snižovat opotřebení materiálů, nikoli jejich absolutní ochranu, jak někdy uvádějí reklamy.
Jak na okna?
To je zapeklitá část automobilu. Pokud jsou hodně zašpiněná a mastná, je potřeba vzít je nahrubo něčím silnějším a až poté čističem na okna. Je několik variant – tekuté, krémové nebo pěnové. Všechny odvedou stejnou práci, jde především o zvyk. Nejprve nastříkáme čistič na jeden hadr a tím sklo utřeme a ihned druhým suchým hadrem zaleštíme. Nezapomeňte o pár centimetrů stáhnout boční okénka a vyčistit i tu část, která zajíždí do gumového těsnění v rámu dveří.
Samostatným tématem jsou takzvané tekuté stěrače, tedy film na čelním skle odpuzující vodu. Je to jako se vším ostatním: ty levné jsou k vzteku, kvalitní dokážou výrazně zvýšit viditelnost při jízdě v dešti. A usnadní i následné čištění.
Galerie
